Blog

Jste jedním z těch lidí, kteří nikdy neví, co odpovědět, když je číšník v restauraci žádá o souhlas před tím, než vašim bližním víno rozleje? Pak je tento článek přesně pro vás. Přinášíme vám několik tipů, abyste se naučili během degustace ochutnat víno a poznali, jestli je opravdu dobré a nemá nějakou vadu. Předtím než však ohromíte společenost, budete zřejmě potřebovat trochu praxe – tak jdeme na to!

Abyste se naučili poznat dobré víno během degustace, základním předpokladem je  schopnost rozeznat víno špatné od vína, které vám prostě jen nechutná. Je tedy třeba na úplném začátku udělat test objektivity. Pochopitelně to neznamená, že by vám nemohlo nechutnat víno, které jiní považují za dobré.

• Musíte mobilizovat všechny své smysly a zvláštní pozornost samozřejmě věnovat chuti.
• Před degustací nekonzumujte chuťově výrazné pokrmy.
• Jste-li připraveni k ochutnávání, pusťte se do toho a postupujte podle následujících etap: degustace začíná nejprve vizuální stránkou, poté se stává čichovou záležitostí a nakonec zapojte chuť.

Víno dobré kvality bude mít vždy intenzivní a zářivou barvu. Ta je také indikátorem jeho věku: v případě červeného vína platí, že čím je odstín bližší červené dooranžova tzv. „cihlové“, tím starší to bude ročník; je-li víno jasné a jeho barva se blíží spíše fialově nachové, je mladší. Pozor na to, že barva se podstatně mění v závislosti na použitých odrůdách. Anthocyany (pigmenty, které určují barvu) se nachází na slupce hroznů. Co se bílého vína týče, čím je zralejší, tím více se jeho barva blíží žlutě zlaté. Je na vás rozhodnout, jestli by si víno zasloužilo ještě odpočinout ve vinném sklepě.

Víno se zkoumá také z hlediska své vůně. Můžete jej začít posuzovat už na základě aromat, které uvolňuje.

• Nakloňte se nad svou sklenku a přičichněte: zjistěte, jaký je váš první dojem, „le premier nez“ (dosl. první nos). Už teď můžete odhadnout, je-li víno dost otevřené, rozpoznat některé vůně (květinové, minerální, ovocné…).
• Jestli se vám nedaří odhalit žádnou vůni, víno může být tzv. zavřené, je tedy třeba mu umožnit, aby se „nadechlo“, provzdušnilo.
• Poté, co jste zakroužili sklenicí, aby se vůně uvolnily („druhý nos“), můžete znovu přičichnout a pokusit se identifikovat uvolňující se vůně. Ty mohou být kořeněné, květinové, ovocné…

Je třeba soustředit se na rozmanitost těchto vůní obsažených ve víně. Během degustace si pak můžeme chuťově potvrdit vůně, které jsme cítili. Komplexnost vlastností vína se podílí na jeho kvalitě a vyváženosti. Musí mísit vůně s nuancemi vůní.

Následně přichází chvíle, kdy víno chutnáme. Aby bylo víno posouzeno jako dobré, musí být vyvážené. Během první fermentace (alkoholické) v procesu vinifikace se cukry obsažené v hroznech transformují na alkohol. Je tedy třeba svědomitě kontrolovat tuto výrobní etapu, abychom ve výsledku nezískali víno příliš alkoholické, nebo příliš sladké. Vinaři tedy pracují na vyváženosti cukrů, ovocnosti a kyselosti, aby si produkt zachoval svěžest.

Jinak je to s bílými víny. Je mnoho typů bílých vín, která poznáme na základě množství zbytkového cukru, který obsahují: suché, polosuché, sladké, „moelleux“ (sladké botrytické) či dezertní. V každém případě vždy hledáme rovnováhu mezi sladkou a kyselou chutí. Je třeba, aby žádná z nich nepřevážila nad tou druhou a aby byla v ústech zachována harmonie.

Vína se liší také délkou v ústech, která se počítá v „caudaliích“: jedna caudalie = jedna sekunda. Pokud polknete, nebo vyplivnete doušek vína, může vám po něm skutečně v ústech zůstat jeho dochuť, což nazýváme délkou. Délka vína záleží na aromatech, jejich plnosti a intenzitě. Průměrná délka kvalitního vína se pohybuje mezi 3 a 9 caudaliemi. Pro vaši informaci – velmi dobré víno může vyšplhat až ke 20 caudaliím.

Tak hurá trénovat! A nezapomeňte se nachytřit ohledně vlastností jednotlivých odrůd.