Blog

Odkud pochází víno? Zdá se, že je na světě tak dlouho jako lidstvo samo. Je přítomné v těch nejstarších mýtech, přesto se však zdá, že nikdo doopravdy nezná jeho historii. Vypravme se dnes na procházku dějinami s tímto tajuplným nápojem boha Dionýsa a odhalme jeho příběh v průběhu času.

Archeologické vykopávky umožnily označení Kavkazu, a ještě přesněji Gruzie, jako kolébky vína a vinařství. Asi 50 kilometrů od města Tbilisi byla ve velkých džbánech datovaných do neolitu (více než 8 000 let zpátky) objevena rezidua se stopami kyseliny vinné, která je chemickou známkou přítomnosti vína. Dále byly objeveny stopy 3 dalších kyselin (jablečná, jantarová a citrónová) spojených s vinařstvím.

První obrazové reprezentace procesu výroby vína datují odborníci do 3 tisíciletí před naším letopočtem. Najdeme je na egyptských bas-reliéfech zobrazujících výjevy z vinobraní a lisování hroznů. Víno bylo v té době vyhrazené panovníkům a jejich blízkým, faraóni tak disponovali vlastní vinnou révou, kterou používali k obřadům a rituálům a také na svých stolech. Při objevení hrobu faraona Tutanchamona v roce 1922 archeologové objevili, že monarchové byli pohřbíváni s amforami vína, aby tak mohli pokračovat v degustaci i na onom světě.

Pro Řeky pak vinná réva představovala důležitý prvek v zemědělství, vysazovali ji na území celého Středomoří. Kultura vína pro ně souvisela s civilizovaností člověka, který umí obdělávat půdu a s požehnáním bohů na ní pěstovat toto ovoce. Důležitost, kterou vínu přisuzovali, je zřejmá z jejich literatury, kde je všudypřítomné a inspiruje mnoho mýtů, jako například ten o Dionýsovi, bohu vinné révy.

Na Apeninském poloostrově Etruskové – antická civilizace existující od IX. do I. stol. př. Kr. – přijímá způsob života podobný tomu, který vedou jejich řečtí sousedé, když si od nich vypůjčuje jejich lásku k vínu a stolování. Obdělávají tedy své vlastní vinice a exportují své produkty na lodích.

Od III. stol. př. Kr. Římané, potomci Řeků a Etrusků, pokračují v šíření vinné kultury po Evropě. Pobřeží Tyrhénského moře bylo díky nim poseté velkými vinařstvími a jejich politická a vojenská převaha nad Středozemním mořem jim umožňovala podporu vinného exportu. Jejich námořní lodě dokázaly přeplavit až 10 000 amfor o objemu 25 litrů a křižovaly tak různá pobřeží, čímž zpřístupnili víno světu.

Pád římského impéria nadšení pro víno nezastavil a církev pokračovala v jeho pěstování a komercializaci. Znatelně rozmnožila oblasti vinic a zasadila se také o zlepšení jejich kvality. Až do 13. století se konzumovalo téměř výhradně bílé víno, které se ředilo vodou, aby se dalo snáze pít. Také bylo zvykem si do vína přidávat koření nebo med. Až během pontifikátu Klementa VI (1342-1352), kterému učarovala vinice Clos de Vougeot, se ve Francii objevila obliba červeného vína. Byl to tedy papežský dvůr v Avignonu, který učinil červené víno – dnes nejčastěji konzumované víno ve Francii – skutečně módním.

Klíčovým faktorem v šíření vína ve světě byla kolonizace. Jeho stopy byly objeveny v Jižní Americe 16. století a v Jižní Africe století sedmnáctého.

Nicméně během 19. století byly evropské vinice zdecimovány fyloxérou – mšicí, která ničí vinnou révu. Díky dovozu amerických rostlin, samozřejmě odolnějších, bylo možné se hmyzu postavit na odpor, přesto však bylo třeba 30 let, aby byla v Evropě tuto pohroma překonána.

Právě proto, je b dnešní době většina vinic na celém světě stále tvořena roubovanými rostlinami, nebo jsou rostliny sázeny do písku, aby se předešlo invazi této mšičky.

Vývoj v oblasti výzkumu a početné investice umožnily vznik samostatné vědy o víně, které říkáme enologie. Během století se vytvořilo hierarchické uspořádání vinic, což vyústilo v to, co známe dnes.

Jak se bude dále vyvíjet tento tisíce let starý nápoj? To zatím nevíme, ale než si troufneme sepsat předpověd, přečtěte si, jak se se víno už po staletí vyrábí.